| Srub Prasklý džbán v zimě. |
|
| Na začátku února byla zima v plném proudu. Srub obalily ledové rampouchy, které po zatopení v kamnech začaly nesměle tát. |
|
|
Na džbánu jsme byli naposledy před dvěma roky s Jerrym, Bernym a Tomášem, kterého letos vystřídal Stopař. Stejně jako tehdy jsme se nechali přemluvit a na cestu tam jsme vyrazili z Vladislavi a protáhli si ji mrazivou nocí okolo klihárny a pak po skalách na ostrov.
Cesta s batohem přes ledem pokryté soutěsky a po suti nad propastí nebyla žádná procházka sadem, štěstí nám ale přálo a vody v přehradě bylo málo, takže jsme šíji překonali suchou nohou. Komu by se taky chtělo plavat mezi kusy ledu. Když jsme před půlnocí vylezli k poslednímu skalnímu schodu, chtěl Jerry samou radostí, že jsme na místě, ukázat elegantní seskok podpořený větví ve tvaru hrazdy, ta se však zlomila a holedbavý jinoch dopadl na tvrdo na zem.
V kamnech zapraskalo dřevo (železnou zásobu opět někdo spálil) a na plotýnce zavonělo jídlo. Pokoušel jsem se ostatním číst něco z Makomu od Cílka, ale Jerry to nazval zvratkem, Bernyho to nezajímalo a Stopař nevěřil, že je to od Cílka (kterého má jinak rád), tak jsme šli raději spát.
Sobota patřila běžné údržbě srubu. Úklidu odpadků, které sem turisti vždycky nanosí, výrobě nové kozy, protože starou sebrali rybáří a hlavně nadělání zásoby dřeva do budoucna. třeba tu tentokrát vydrží.
Se Stopařem jsme vyrazili za soumraku zpátky do civilizace, přes šíji na vlak do Studence a Berny s Jerrym strávili ve srubu ještě jednu noc, kdy v korunách nad tichým jezerem kvílí zimní větry.
| Kdo byl ale vevnitř, nemusel se zimy bát. Stěny vycpané pečlivě mechem a pobité zevnitř starými přikrývkami zajistily příjemnou teplotu dokud kamna nevyhalsa. |
| | Čtveřice zimních dobrodruhů - Stopař, Berny, Jerry a Čáp. |
|
|